Umělecký sektor díky své struktuře a zavedeným postupům lze považovat za jednu z oblastí, která je nejvíce exponovaná krizím. Řešitelským týmem realizovaný výzkum krátkodobých dopadů koronaviru na oblast profesionálního umění poukázal na nezbytnotnost strukturálních změn a inovací pro vyšší rezistentnost vůči krizím jak na institucionální, tak individuální úrovni. Výzkum potvrdil, že instituce i jednotlivci nejsou schopni tvořit finančí rezervy a není dostatečně rozvinuto vícezdrojové financování.
Jednotlivci jsou vystaveni nadstandardnímu tlaku z důvodu (1) vysokého podílu smluvních vztahů (OSVČ, DPP, DPČ), (2) 37% podílu živnostníků v umělecké oblasti oproti 17 % celé české ekonomiky (Eurostat, 2019). Z těchto důvodů současná krize poukázala na možnou budoucí zátěž pro sociální systém.
Obchodní modely uměleckých organizací (pro účely výzkumného projektu vybráno divadelní, hudební a výtvarné umění) nejsou dostatečně flexibilní a inovativní tak, aby reagovaly na případné krize a výkyvy hospodářských cyklů, změny v nabídce a poptávce a rozvoj digitalizace.